Jubilejní rok vděčnosti

Co vlastně slavíme?

Vítejte v Jubilejním roce vděčnosti olomoucké arcidiecéze.

V roce 1777 se začala psát nová kapitola arcidiecézních dějin. Za uplynulých 250 let prošla naše země i církev obrovskými zkouškami, změnily se hranice a vystřídaly generace. To nejpodstatnější ale přetrvalo: živé společenství lidí spojených vírou, nadějí a láskou od severu na jih i od západu na východ.

Jubilejní rok, který slavíme v roce 2027, je naším společným velkým DĚKUJI:

• Děkujeme za pevné duchovní kořeny, ze kterých na Hané, Valašsku, Slovácku i jinde dodnes rosteme.

• Děkujeme za každého z vás, kdo dnes tvoříte živé společenství našich farností.

• Děkujeme za nesčetná díla charity, pomoci bližním, pastorace a křesťanské výchovy.

Tento web je vaším průvodcem jubilejním rokem. Najdete zde kalendář arcidiecézních akcí, duchovní podněty, střípky z historie i inspiraci pro to, jak žít vděčnost v každodenním životě. Oslavte toto čtvrttisíciletí s námi!

Všechny akce Jubilejního roku vděčnosti slouží jen k vytvoření prostoru, ve kterém může působit Duch Svatý. Proto i tento jubilejní rok nabízí spoustu příležitostí, jak zakusit Boží dotek jako něco velmi osobního, co nás bude provázet po celý život.

Toto výročí se tak pro nás může stát jakousi duchovní obnovou. Tématem pro celý rok bude VDĚČNOST. A mottem: „Hle, všechno tvořím nové.“ (Zj 21,5) Proto je nanejvýš vhodné, aby každý do tohoto roku vstoupil s očekáváním, aby prosil Pána o ovoce, o plody vlastní, osobní obnovy. To, jak ji Bůh vyslechne, musíme nechat na něm, ale svou touhu si potřebujeme uvědomit a můžeme se ji pokusit i vyjádřit.

Může to být například touha po vnitřním uzdravení nebo obrácení, touha po odpuštění a nasměrování v budoucnosti. Nic takového si nemůžeme naprogramovat ani nárokovat. Můžeme je jen přijmout jako Boží dar, který přijde znenadání. My sami však musíme udělat vše pro to, abychom ten dar, Boží dotek, ve správnou chvíli vnímavě zachytili a přijali. My konáme svůj díl a Bůh udělá ten svůj.

Je to, jako když natáhneme bílé plátno na rám, aby Bůh mohl vzít do ruky štětec a udělal pár tahů obrazu. Na dokončování toho obrazu budeme pak pokračovat v dialogu s ním.